BARTENDER`S TRAVELLING BOOK

Trochu som zabŕdol do novinárskej práce a po prvý krát na týchto stránkach sa pokúsim o rozhovor. Teším sa, že u nás môžem virtuálne privítať pána Adama Slavíka, majiteľa a šéfredaktora www.barovenoviny.cz a hlavne autora myšlienky dať vyrobiť putovnú knihu, do ktorej píšu barmani svoje posolstvá pre budúce generácie.

Cesta nabrala naozaj vysoké obrátky. Nie však v rýchlosti, ale v menách barmanov, ku ktorým sa dostala. Nie jeden z nich je už dnes žijúcou legendou…
V celku jednoduchá, ale o to viac geniálna myšlienka, ktorej dokonalé spracovanie dalo podklad na úspešný život, ktorý teraz prežíva.

LR: Spomínaš si ešte, kedy a kde ťa úplne po prvý krát napadlo vyrobiť knihu, ktorá by cestovala od barmana k barmanovi?

AS: Víš Luboši, může tě napadnout kdykoliv cokoliv, ale tahle věc je natolik specifická, že nebýt lidí, kteří tomu dali neuvěřitelnou prestiž hned v začátcích, uchopili to hned za své, nemuselo by to být dnes tak daleko. Vůbec jsem to nečekal, co se vše událo. Sice jsem tuhle knihu nechal vyrobit, ale každá kniha je otázkou obsahu, což v tomto případě je absolutně fantastické a to jsme vlastně “na začátku”. Ona tato myšlenka vzešla z respektu a úcty všem barmanským osobnostem – jako blesk z nebe. Když tě tohle napadne, musíš je milovat, musíš být barovým povalečem, musíš se propít bary a když tohle všechno přežiješ a odžiješ si, musí tě tohle napadnout … protože milovat, znamená dát …

LR: Je s tým spojené nejaké špecifické miesto, alebo si sa len tak ráno zobudil po dlhej noci v bare a napadlo ťa to?

AS: Úplně první políbení myšlenky bylo v Tretter´s baru v Praze, vím jen, že venku pršelo, v baru vyhrávala swingová muzika a já si dával svůj oblíbený Manhattan. Chtěl jsem udělat něco emotivního a zároveň bláznivého, velkolepého. Ale od této první myšlenky k realizaci uběhl celý rok. Mezi tím jsem do toho zasvětil mistra knihaře Jiřího Fogla (dělal knižní vazbu pro Madeleine Albrightovou, Billa Gatese, Juana Antonia Samaranche a v roce 2010 kazetu pro Papeže Benedikta XVI.), našel i exkluzivní ručně čerpaný papír z nejstarší manufaktury v Evropě, zkrátka já chtěl, aby Barmanská putovní kniha byla co možná nejdůstojnější ke všem barmanům a jejich osobním záznamům.

LR: Aké boli tvoje ambície s knihou? 

AS: Nemalé. Cílem je předat světu unikátní barmanskou knihu, předat ji současné či budoucí generaci. Že se toto dílo tvořilo několik let a že ho napsali osobně ti nejlepší na světě s neopakovatelnou historickou hodnotou a neuvěřitelným bohatstvím barových myšlenek, úcty, respektu a pokory k řemeslu. Tudíž společné celosvětové dílo barmanských osobností …

LR: Na čo si myslel, ked ťa toto napadlo? Zaujíma ma, na ktorých barmanov si v prvom rade myslel, že práve oni by mali tú knihu dostať?

AS: Myslel jsem na to, až kniha získá globální respekt, jaké to bude, až se dostane do Londýna, New Yorku, Paříže, jaké to bude, až ji bude opatrovávat Charles Schumann či Stanislav Vadrna a jaký bude jejich vzkaz světu – já to opravdu moc prožívám. Knihu jsem předal symbolicky na World Cocktail Day (13. května) prvnímu mistru svého oboru, panu Václavovi Vojířovi. Chovám k němu maximální úctu a při rozhodování, kdo by měl být tehdy první, jsem si okamžitě uvědomil, co on pro mě znamenal v době, kdy jsem si vystřihovával z časopisů jeho čisté, stylové projevy a fotografie nebo kdy jsem ho viděl poprvé pracovat za barem. Nakoplo mě to v tom, co dneska dělám. A takhle to mají asi všichni ti, kteří knihu vlastní a rozhodují se, komu ji darují. Určitě je tam vždy nějaká osobní vazba, což pokládám za výjimečné.

LR: Mala sa to pôvodne orientovať viac na českých barmanov?

AS: Ano. Já myslel, že to tak bude, ale osud vymyslel jiný scénář. Právo další volby má vždy aktuální majitel a je to tak správně, jedině tak je ten příběh strhující. Původně jsem zamýšlel, že by v knize bylo až 7 záznamů z jedné země, ale příběh se sám vyvinul a kniha cestuje z jedné strany Zeměkoule na druhý. Erik Lorincz mi v Praze říkal, že kniha již byla v mnoha koutech světa, protože cestovala s ním, je to radost.

LR: Ale aby som tomu rozumel. Keď si dal vyrobit knihu, jej ambície boli dostať sa do sveta? Počítal si s tým na úplnom začiatku?

AS: Rozhodně ano, protože má kniha 333 stran. Myslel jsem si však, že to půjde rychleji. Ale ti, kteří knihu obdrželi mají neobyčejnou snahu knihu medializovat a hýčkají ji, přemýšlejí o svém záznamu, což je ta největší odměna, protože je to důkaz její „velikosti“.

LR: Kniha sa za krátku dobu dostane do Ameriky. Tušíš vôbec, čo ju tam čaká? Amerika je známa tým, že sa zo všetkého, čo sa udeje snaží vytažiť čo najviac.  Predpokladáš, že sa jej ujde nemalej pozornosti?

AS: Netuším vůbec nic. Stejně jako jsem netušil, co vše udělal Erik Lorincz pro knihu v Hotelu Savoy v Londýně, kde udělal speciální party, knihu vystavil v tamním muzeu a dokonce natočil krátký dokument (připravuje se) a v New Orleans ji na podiu oficiálně v rámci Tales of The Cocktail předal Gary Reganovi, který neskrýval dojetí. To jsou okamžiky, které si člověk přeje, ale neodváží se je vyslovit nahlas. To je přeci úžasné! Barmani v Americe jsou velmi přátelští lidé, kteří vám nedávají najevo své ego, nýbrž vyjadřují nahlas upřímnou podporu. Tohle se v Čechách moc nenosí a proto se na to moc těším. Přeji si tak, aby kniha dobyla celou Ameriku, protože si to už nyní zaslouží a to díky současným záznamům.

LR: Je teda jasné, že sa ti podarilo naštartovať myšlienku svetového významu, ktorá bude raz vnímaná ako historický odkaz. čo sa s ňou stane povedzme za 10-15 rokov? vieš dnes reálne odhadnúť jej budúcnosť?

AS: Já velice nerad bych hovořil o sobě, protože kniha je dílem všech zúčastněných. Za sebe mohu jen říci, že je to věc, na kterou jsem vážně hrdý, ale daleko důležitější je, co vše pro knihu udělal například Stanislav Vadrna, to je zkrátka nepopsatelné, já jsem ten poslední článek … Budoucnost knihy vnímám jako vyšší moc, pokud se ji podaří naplnit, pokud se neztratí, pokud bude i nadále vnímána jako klenot, je to mnoho faktorů. Jedno je jisté, pokud se podaří ji dovést k poslední volné stránce, originál by měl být někde uchován, tam, kde se o ni budou patřičně starat jako o BIBLI BARMANŮ, SVÁTOST. No a já myslím, že obsah knihy by měl být předán světu v té nejexkluzivnější podobě jakou si můžeme dnes jen představit.

LR: Máš predstavu, kde by to mohlo byt? Kde by mohla byž kniha uložená? Alebo, nazvime to radšej sen?

AS: Těch míst není tak mnoho, tudíž to určitě můžeme nazvat snem, který však může být snem i té druhé strany. Ta kniha bude mít nevyčíslitelnou hodnotu. Nebudu se tajit i tím, že přišla určitá nabídka, ale zatím nechme příběh plynout. Věřím, že tato cesta bude ta vítězná a smysluplná pro všechny.

LR: Znamená to, že máš o tom aj konkrétnu predstavu?

AS: Více představ, ale je to tak nedosažitelné a ještě tak daleko, že netřeba nad tím moc uvažovat. Ale určitě bych požádal o svolení všech zúčastněných … tím jsem si jist.

LR: Adam, kniha cestuje sama, alebo ju sprevádza ešte nejaká iná zaujímavá vec?

AS: Provázejí ji osobní dopisy v obálkách, které jsem neotevřel, nečetl je, když jsem ji po devítistech dnech opět viděl. A pak je tu píseň úspěšného jazzmana Ondřeje Pivce (toho času žije v New Yorku). Skladba Dont´ Get Any Ideas ji tak doprovází a snad je další inspirací pro všechny, ke kterým se dostane …

LR: Osobné listy adresované Tebe, alebo nasledujúcemu barmanovi?

AS: Jsou to průvodní dopisy adresované následujícím barmanům, které vnímám také jako velmi exkluzivní, neboť se zrodily v průběhu této „story“. Jsou tak dalším významným prvkem této myšlenky.

LR: Ty si ju vlastne nemal v rukách celých 900 dni? Aký to bol pocit ju zase držať  v rukách?

AS: Určitě vzrušení, radost, respekt a dojetí zároveň …

diky moc za rozhovor, Adam!

Viac informácii o putovnej barmanskej knihe nájdete na: www.bartenderstravellingbook.com

Posted by: Luboš Rácz